Zrození Pobertů- Vlak

16. ledna 2018 v 10:00 | Lucy |  Harry Potter
"Jamesi, piš nám. Hned jak přijedeš, tak nám napiš." Dala mi mamka pusu na tvář, ihned jsem se odtáhl.


"Mamí" otočil jsem se a znovu se rozhlédl po nádraží. Všude se někdo míhal. Pobíhaly tu děti ale i rodiče. Zastavil jsem se u jednoho kluka, který už stál ve vlaku a vykláněl se z něho. Měl delší vlnité vlasy a čas od času se znechuceně podíval na rodinu pod sebou. Znovu jsem se rozhlédl a pohled mi utkvěl na dívce s dlouhými zrzavými vlasy. Zdála se zvláštní, o něčem se dychtivě bavila se svým otcem. Vedle ní stála její vyděšená , nejspíš, sestra. Na všechny se dívala takovým znechuceným výrazem. Stáli kousek o de mne, takže jsem zaslechl vše co řekli.
"Mami neboj, budu na sebe dávat pozor" usmála se na svou mamku.
"Piš nám zlatíčko" políbil jí na čelo její otec. Dívka se otočila směrem ke své sestře, pokusila se jí obejmout. Ta její objetí opětovala, ale musela jí něco říct, neboť dívka vykulila své už tak velké zelené oči. Rychle si vzala své zavazadla a utekla k vlaku.
"Jamesi za chvilku to pojede" vyrušila mě z přemýšlení mamka. Vzal jsme si svůj obří kufr a vyrazil směr vlak. Našel jsem volné kupé a upadl na sedačku u okna. Za okamžik se otevřeli dveře a v nich stál kluk kterého jsem na nádraží pozoroval.
"Můžu? Všude jinde je narváno." zeptal se nejistě.
Chvíli jsem si ho prohlížel. Měl roztrhané ryfle, tričko se AC/DC, a ošountanou mikinu. Nevím proč ale nějakým způsobem se mi začal líbit.
"Místa je tu dost" usmál jsem se. Sedl si hned na proti mě.
"Sirius" podal mi ruku, samozřejmě jsem jí příjmul.
"James, James Potter."
Asi po deseti minutách se k nám přidal Remus a Petr. Těsně před příjezdem k nám přišla dívka s tím že tu máme vše nechat a jen se převléknout do hábitů.
"Už jsme tady!!!" vyjekl na jednou Sirius a utekl z vagónu, všichni jsme tam stáli jak přikovaný.
Ale to si Sirius všiml že jsme nešli za ním, a tak se vrátil.
"Tak jdete? vy slimáci?" a zase zmizel.
"PRVÁCI. NO TÁK PRVÁCI. Všichni sem." volal obr na nádraží v Prasinkách kam jsme dojeli. Všiml jsem si že dívka kterou jsem pozoroval na nádraží stojí vedle mne.
"Ahoj jsem James Potter" a nezapomněl jsem se na ní zářivě usmát a mrknout, z blízka byla fakt hezká. Ale ona se jen na mě překvapeně až vyděšeně podívala.
"Čau" a rychle se otočila na svou novou kamarádku, a začaly se něčemu smát.
Zařazování
"Remus Lupin" zvolala profesorka. Remus se pořádně nadechl a vyrazil, sedl si na malou židličku. Starý zaprášený klobouk mu něco našeptával.
"NEBELVÍR" zakřičel najednou. Nebelvírský stůl se jako na povel roztleskal a někteří dokonce i za pískali.
"Severus Snape" Rozhlédl jsem se po ostatních, neboť nikdo si nešel sednout na tu piďi židličku. Pohledem jsem se zastavil u té zrzavé dívky, ta jenom protočila očima a strčila do vystrašeného kluka s velmi mastnými vlasy který stál přímo před ní. Ten se pomalu odšoural ke židličce, ani se na ní pořádně neusadil a hned byl poslán do Zmijozelu. Ještě než sešel dva schůdky, tak se smutně podíval směrem k zrzavé dívce a pomalu došel ke své nové koleji. Po ním přišla na řadu ona. Lily Evansová, chvíli tam jen tak seděla, ale po tom co zjistila kam míří tak s úsměvem doběhla ke svému stolu, k Nebelvíru. Se Siriusem jsme řešili kam bychom chtěli, já samozřejmě do Nebelvíru, a nejen kvůli Lily, ale chodil tam můj otec a i mamka tak proto. Za to Sirius si nebyl tak jistý, takké by chtěl jít do Nebelvíru, popravdě mu bylo jedno kam, jen doufal že se nedostane do Zmijozelu.
"Hele Siriusi, ještě jsi mi neřekl jak se vlastně jmenuješ příjmením" zeptal jsem se opatrně.
" Na tom přeci nezáleží" Snažil se mlžit.
" Ale jo dělej"dál jsem se ho snažil přemluvit ať mi to řekne. Už už se nadechoval když v tom...
"James Potter." zvolala profesorka mé jméno, a Sirius si odechl že mi nemusí odpovídat.
Posadil jsem se na židličku, která nebyla zas tak piďi jak sem si myslel.
"NEBELVÍR" zakřičel moudrý klobouk. rozeběhl jsem se ke stolu, a sedl si k Lily, ta se okamžitě posunula dál o de mne, a tak jsem se namáčkl na Remuse a Petra který už tu seděli.
"Sirius Back" ozvalo se siní, a já si všiml že na židličku si sedá Sirius.
"Jamesi tys věděl že se jmenuje Black?" zeptal se mě potichu Remus.
"Ne, ale už chápu proč mi neřekl své příjmení." pár minut si s moudrým kloboukem povídal. A do hrobového ticha se ozvalo možná až moc hlasité oznámení.
"NEBELVÍR" zahlédl jsme jak si odychl a vyrazil k nám.
" Co ty protáhlý ksichty? " zasmál se a sedl si vedle mne. Po hostině a jsme se dostali do svých pokojů a šli hned spát, druhý den mám měli dát rozvrhy a další den začíná škola. No docela se těším......
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama